Včera jsme se ještě se 3 dalšíma Čechama vypravili na výlet do Sintry, abychom napravili nedostatek prvního výletu. Tehdy nás vzali jen do zámku přímo ve městě a do vily s pohádkovou zahradou. Na otázky jestli půjdem na ty "hrady na kopci" nám bylo řečeno, že je to moc daleko. Ale asi to tak bylo lepší, v menší skupince jsme si to nakonec možná užili líp. Tak tedy:
V půl dvanácté jsme dorazili vlakem do Sintry a šli se vybavit informacemi na tourist info spot, který je šikovně přímo na nádraží. Anglicky umí, takže žádný problém. Nahoru nám to prý bude trvat cca 40 minut. No asi nakonec jo, ale po cestě jsme dost blbli s foťáky, takže těch 40 minut je počítáno na dostatečně volné portugalské tempo.
Šťastní, že jsme nezabloudili, jsme se chtěli vrhnout na prozkoumávání prvního hradu (nebo spíš už jen hradeb). Jenže nás trošku zarazila cena. Počítali jsme s 2,5 eury, ale panáček tvrdil, že 5 a ani "estudantos" ho neoblomilo. Nakonec nám nabídl, že kdybysme chtěli na oba hrady dohromady, tak to bude za 11. To už se nám zamlouvalo víc, protože o tom druhém hradu jsme měli zjištěno, že vstup stojí 10 eur. Po válečné poradě jsme se rozhodli ke koupi. Ale to prý nejde. Panáček že nám může prodat jen vsup na svůj hrad, pro kombinovaný lístek si musíme jinam. Tak jsme se zase vydali na cestu.
Moc jsme nevěděli kudy, ale ono se tam nikam jinam pořádně dojít nedá, takže jsme turistické centrum našli a lístky úspěšně zakoupili. Všichni už jsme měli pořádný hlad, tak jsme se vydali nejkratší cestou k druhému hradu. Ten byl původně klášter a vypadá trošku nesourodě, ale má své kouzlo. Hlavně je veliký, na vysokém kopci, s omračujícími výhledy do kraje a bizarními sochami.
Na nádvoří jsme si sedli na špalky a dali se do jídla. Tu se k nám přiloudala číča, očividně v tom a jak byla na metr od nás, tak si sedla a začala usedavě mňoukat a smutně se dívat. Kdybych nevěděla, že je to kočka, řeknu, že dělala psí oči. No fakt loudila jak pes. Ale to je vůbec zvláštnost portugalských hradů - zatím jsem byla na 3 a všude měli spousty koček.
Po jídle jsme konečně začali patřičně obdivovat hrad. Dá se to tam opravdu dobře prolézt, výhledy - darmo mluvit, však se můžete podívat na fotky a interiéry mají také moc hezky naaranžované. Asi po hodině a půl nebo dvou jsme se vrátili k prvnímu hradu - ruinám a hrdě jsme na pána mávali lístky. Vyštípl nám do nich netopýra a už jsme mohli jít (na prvním hradu štípali palmičku).
Tedy nevím, jestli už jsem to zmiňovala, ale Lisabon je všechno, jen ne originální. Má most jako v San Francisku, sochu Ježíše jak v Riu, viděla jsem vstup do metra jak v Paříži - no a tady jsme vylezli na Velkou Čínskou zeď. No dobře, rozměry se té originální rovnat nemůžou, ale posuďte sami z fotek - člověk by se na chvíli splést mohl. A zase ty dechberoucí výhledy.
Když jsme se dostatečně pokochali, tak jsme zahájili sestup. Ještě jsme měli v plánu navštívit nejzápadnější výběžek Evropy - Cabo da Roca. Autobus nám jel v 5, měli jsme to akorát na západ slunce. Nohy už nás bolely, ještěže tam ten autobus stál dost dlouho před odjezdem a nechal nás nastoupit. Jenže pak se rozjel. Řidiči zřejmě vůbec nevadilo, že je silnice úzká a kroutí se. A to že má červenou taky neznamená, že by ještě chvilku nemohl přidávat plyn. O úsporné a plynulé jízdě mu asi nikdy nikdo neřekl. Klukům z té jízdy bylo dokonce šoufl.
Ale není nad šťastné konce a i my se dočkali své zastávky. Přesně jsme ten západ stihli. Rozeklané útesy, vlny se tříštili o skály v propasti pod námi a za obzorem Amerika. Příště si vyhradíme víc času trošku víc to prozkoumáme. Ale ten den už jsme toho měli plné zuby a tak jsme po hodině rádi (relativně) nastoupili do autobusu, který nás odvezl do Cascais a odtamtud tradá vlakem do Lisabonu.
A já se prozatím loučím a zítra vyrážím do Cascais na pláž :-)