Zařizování a zabydlování

Ve středu jsem poprvé vstávala v 7 ráno, abych stihla svůj kurz portugalštiny. Do zimy v pokoji se mi nechtělo vystrčit ani nos, ale když jsem konečně vylezla, tak už to tak strašné nebylo. Cestou k metru ještě přemítám nad tím, kde a jak si nechám vystavit kartičku na metro a nadávám na Portugalce, že to nemůžou mít jednoduché jako u nás v Praze, kde člověk prostě jde, a kupón koupí. Tady je nutné vyplnit formulář s adresou, telefonním číslem, číslem občanky nebo pasu, datem narození a vůbec. K čemu to všechno, když žádnou slevu stejně nedostanu?!
První nápor výuky byl opravdu vydatný. Pan profesor asi něco slyšel o moderních metodách a tak se neobtěžuje překládáním a zpočátku ani psaním. Deset minut dokola opakuje „Chamo-me Vitor.“, což občas proloží otázkou, na kterou si sám odpoví. Když konečně začínáme rozeznávat jednotlivá slova, nutí nás taky se vyjádřit. Po 4 hodinách výuky s půlhodinovou přestávkou se umíme představit a říct odkud jsme. Hlavu mám jak meloun.
Po hodině ještě zůstávám ve škole, abych si mohla zaskypovat s Peťou (bez toho bych nepřežila :-). Když se od počítače odtrhnu, vyrážím zařizovat „VivaLisboa“ - kartičku na metro. Nabyla jsem dojmu, že tu jakousi minikancelář mají na každé zastávce. Paní u skleněné kukaně v metru mě ale vyvádí z omylu. Ochotně mi poradí, že pokud si kartičku budu vyřizovat o stanici dál, můžu ji mít hotovou už zítra a to za pouhých 10 euro (oproti 7 euro za kartičku v 10-ti denní lhůtě). Musím Portugalcům připsat body za jejich angličtinu. Nevím, jak bych pochodila u nás. Nemluví tu sice každý, ale ještě se mi nestalo, že bych se nedomluvila nebo nedozvěděla potřebné informace.
Na zastávce „Campo Pequeno“ jsem minikancelář našla hned. Během čekání ve frontě mi došlo, že mi moje buddy do formuláře vyplnila číslo pasu, ale já s sebou měla jen občanku. Co teď? Fronta byla dlouhá, nový formulář a znovu čekat se mi nechtělo. Paní za sklem naštěstí ani nemrkla, číslo přelepila bílou páskou a přepsala. Tak zítra po třetí hodině...
Spokojená, že zítra bude kartička a že se mi cestou povedlo i dokoupit pár „nezbytností“ jedu zpátky do bytu najíst se, abych stihla být v 17:00 zase na zastávce u školy. Tam mám sraz s Juliem – Francouzem, který tu měl bydlet se mnou, ale nakonec nebude. Přišel pozdě o pouhých 15 minut, na Francouze dobrý výkon :-)
Ve škole nám od 18:00 začíná „Welcome Session“ - uvítací schůzka pro erasmáky. Zatím nás dorazila jen asi polovina, celkem má přijet kolem 50 studentů. Slečny a paní z oddělení zahraničních vztahů nám představily školu a zdůraznily, že budeme muset hodně studovat, protože obzvláště magisterský program je náročný, vyžaduje se práce v týmech, a že často budeme ve škole od rána do večera. Škola je mimochodem otevřená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Takže žádné ulejvání! Jedním dechem ovšem přidávají, že jsme tu od toho, abychom si to tu taky užili a proto choďte na párty, jezděte na výlety a bavte se! Před závěrečnou procházkou po škole nám ještě daly čas na částečně organizované rozhovory mezi s sebou – organizace spočívala v povinné výměně partnera jednou za pár minut.

Druhá lekce portugalštiny už je o něco stravitelnější. Přichází dost nových lidí, takže se něco opakuje a ta slova už nezní tolik cize. Jen to šišlání ještě není podle vkusu pana profesora. Prý nemám říkat „é“, když je to „é“...časem se to určitě zlepší.
Na večer jsem byla pozvaná od svojí buddy, že jde ven s kamarádkami, a jestli chci s nimi. Chtít bych třeba i chtěla, ale měly sraz v 00:30! Tedy byli jsme varováni, že noční život začíná zhruba půlnocí, takže to takový šok nebyl, ale vzhledem k tomu, že mám další den ráno zase školu, tak nakonec odmítám.
Ve 3 si jedu pro VivaLisboa, už se těším, že nebudu muset řešit útratu za dopravu. Další dobrá zpráva je, že konečně budu mít internet i v bytě. Moje buddy mi přivezla modem a ovladače. Zprovoznění mi sice chvilku zabralo (hlavně kvůli tomu, že jsem musela pořád restartovat počítač), ale zadařilo se a už můžu být on-line i v posteli :-)
Zítra budeme mít „Exchange Dinner“ a snad se s někým domluvím na víkend, třeba na procházku Lisabonem... uvidíme. Tak zatím.

Seznámení s Lisabonem

V neděli 25. ledna jsem po těžkém loučení a dlouhém čekání nastoupila na zpožděný let z Vídně do Lisabonu. Místo klimbání a poslouchání hudby si ke mně na prázdné sedadlo přisedl Rakušák Felix s tvrzením, že jeho soused je nudný a že si chce povídat. Tak jsem téměř celé 3 hodiny nakonec udržovala konverzaci převážně o našich cestách (on jel do Brazílie za kamarádem a v Lisabonu čekal na další let 14 hodin).

Přistávání bylo nádherné. Město, které jsem předtím znala jen z "googlemaps" najednou svítilo v povědomých obrysech pode mnou. Po vyzvednutí zavazadel jsem trochu znejistěla v poloprázdné hale - jestli tu není moje buddy, tak teda nevím, co budu dělat. Nakonec jsem jí našla - jen jsme se hned nepoznaly.

Do prázdného bytu mě vzala autem. O MHD moc nevěděla, o sportu taky ne a anglicky že prý umí jen málo. Dům byl zvláštně cítit, po chvíli jsem to indentifikovala jako kostelní zatuchlinu. Oni totiž opravdu nemají žádné topení a v zimě (která je deštivá s teplotami kolem 10 stupňů) jednoduše netopí. Byly asi 3 ráno místního času (čili 4 našeho) a já si řekla, že si aspoň před spaním dám teplou sprchu, ať se rozhřeju. Tak to jsem se spletla. Tekla jen ledová a ledová. Ráno mi buddy řekla, že už tu karmu zapla. No co se dalo dělat, šla jsem se zavrtat do peřin. Jenže ne a ne usnout a nebylo to jen nervozitou a stresem. Byla tam prostě kosa. Tak jsem někdy ve 4 znovu vylezla a vybalila svůj teplý spacák od Peti - díky moc za něj. Přes spacák jsem hodila i tu peřinu a stáhla šňůrky co to dalo. Trochu horko mi začalo být až před probuzením kolem 8 ráno.

Posnídala jsem zabalená do deky a trochu jsem se podivila, když kolem deváté přišla moje buddy (den předtím tvrdila, že musí ráno brzo do školy). Vylezlo z ní, že teprve pojede. Tak jsem šla rovnou s ní. Sešla se s kamarádkama a dělaly statistiku, já zatím surfovala na jejich eduroamu, na který se mi daří přihlásit na můj účet z VŠE - jak jsem mohla na ten eduroam nadávat :-)

Oběd vařila buddy s kamarádkou. Tak jsem si aspoň trochu vybalila. Ony že musí studovat a tak jsem se vydala na nákupy sama. Trošku jsem to přehnala časově i objemově, takže když jsem se vrátila, měla jsem ruce jak orangutan a buddy už odjela domů. Chvíli jsem myslela, že nezvládnu odemknout vchodové dveře, naštěstí opět zvítězil rozum nad hmotou, a tak jsem se do zimy domova úspěšně vrátila - bylo 19:30.

Zbývaly mi síly právě tak na to, abych povečeřela a podívala se k tomu na film. Poučená ze včerejška jsem se už nepokoušela spolehnout pouze na peřiny, takže mi tentokrát nebyla taková zima. Ale doopravdy jsem se zahřála teprve když jsem si spacák přehodila i přes hlavu. To se mi také stalo osudným a s myšlenkou, že počítač vypnu za chvilku jsem spokojeně usnula.

Ráno jsem se probrala zase kolem 9. Dneska jsem měla odpoledne info schůzku ve škole, dopoledne jsem si chtěla dovybalit a zvelebit pokojík. V obojím jsem byla celkem úspěšná, výlet do školy už tak úspešný nebyl. Z metra jsem vyrazila celkem sebevědomě a zaradovala jsem se, když jsem kolem sebe uviděla spoustu budov škol. No jo, jenže ta moje jaksi nikde. Párkrát jsem se zeptala na fakultu managementu a ekonomie, ale nic. Až posléze jsem zjistila, že se musím ptát na Católiku jako takovou, protože ty ostatní fakulty náležely k Lisabonské univerzitě.

Naštěstí moje čtvrthodinové zpoždění ničemu nevadilo, vyfasovala jsem přivítací balíček a info a dala se do hledání posezení u zásuvky. Posezení by bylo, ale zásuvky skoro nikde a když už byly, tak tam někdo seděl a z těch "někdo" skoro nikdo ty zásuvky nepoužíval. To mě trochu dožralo. Nakonec jsem se s omezeným časem na internetu smířila, ale vypadá to, že stihnu všechno, co jsem chtěla :-)

Zítra od 9 ráno mi začíná kurz portugalštiny, tak jsem zvědavá. Večer bude uvítací večeře, přišla mě na 10 eur, tak doufám, že bude stát za to. Tádydádydadádá.... a to je vše přátelé, až si vzpomenu, tak zase něco přidám :-) Možná sem půjsou dát i fotky, kdyby ne, tak určitě budou na magica.rajce.net - ale zatim tam nic neni.  A jestli chcete poznat, co je zima, jeďte do jižních zemí v zimě.