Zařizování a zabydlování

Ve středu jsem poprvé vstávala v 7 ráno, abych stihla svůj kurz portugalštiny. Do zimy v pokoji se mi nechtělo vystrčit ani nos, ale když jsem konečně vylezla, tak už to tak strašné nebylo. Cestou k metru ještě přemítám nad tím, kde a jak si nechám vystavit kartičku na metro a nadávám na Portugalce, že to nemůžou mít jednoduché jako u nás v Praze, kde člověk prostě jde, a kupón koupí. Tady je nutné vyplnit formulář s adresou, telefonním číslem, číslem občanky nebo pasu, datem narození a vůbec. K čemu to všechno, když žádnou slevu stejně nedostanu?!
První nápor výuky byl opravdu vydatný. Pan profesor asi něco slyšel o moderních metodách a tak se neobtěžuje překládáním a zpočátku ani psaním. Deset minut dokola opakuje „Chamo-me Vitor.“, což občas proloží otázkou, na kterou si sám odpoví. Když konečně začínáme rozeznávat jednotlivá slova, nutí nás taky se vyjádřit. Po 4 hodinách výuky s půlhodinovou přestávkou se umíme představit a říct odkud jsme. Hlavu mám jak meloun.
Po hodině ještě zůstávám ve škole, abych si mohla zaskypovat s Peťou (bez toho bych nepřežila :-). Když se od počítače odtrhnu, vyrážím zařizovat „VivaLisboa“ - kartičku na metro. Nabyla jsem dojmu, že tu jakousi minikancelář mají na každé zastávce. Paní u skleněné kukaně v metru mě ale vyvádí z omylu. Ochotně mi poradí, že pokud si kartičku budu vyřizovat o stanici dál, můžu ji mít hotovou už zítra a to za pouhých 10 euro (oproti 7 euro za kartičku v 10-ti denní lhůtě). Musím Portugalcům připsat body za jejich angličtinu. Nevím, jak bych pochodila u nás. Nemluví tu sice každý, ale ještě se mi nestalo, že bych se nedomluvila nebo nedozvěděla potřebné informace.
Na zastávce „Campo Pequeno“ jsem minikancelář našla hned. Během čekání ve frontě mi došlo, že mi moje buddy do formuláře vyplnila číslo pasu, ale já s sebou měla jen občanku. Co teď? Fronta byla dlouhá, nový formulář a znovu čekat se mi nechtělo. Paní za sklem naštěstí ani nemrkla, číslo přelepila bílou páskou a přepsala. Tak zítra po třetí hodině...
Spokojená, že zítra bude kartička a že se mi cestou povedlo i dokoupit pár „nezbytností“ jedu zpátky do bytu najíst se, abych stihla být v 17:00 zase na zastávce u školy. Tam mám sraz s Juliem – Francouzem, který tu měl bydlet se mnou, ale nakonec nebude. Přišel pozdě o pouhých 15 minut, na Francouze dobrý výkon :-)
Ve škole nám od 18:00 začíná „Welcome Session“ - uvítací schůzka pro erasmáky. Zatím nás dorazila jen asi polovina, celkem má přijet kolem 50 studentů. Slečny a paní z oddělení zahraničních vztahů nám představily školu a zdůraznily, že budeme muset hodně studovat, protože obzvláště magisterský program je náročný, vyžaduje se práce v týmech, a že často budeme ve škole od rána do večera. Škola je mimochodem otevřená 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Takže žádné ulejvání! Jedním dechem ovšem přidávají, že jsme tu od toho, abychom si to tu taky užili a proto choďte na párty, jezděte na výlety a bavte se! Před závěrečnou procházkou po škole nám ještě daly čas na částečně organizované rozhovory mezi s sebou – organizace spočívala v povinné výměně partnera jednou za pár minut.

Druhá lekce portugalštiny už je o něco stravitelnější. Přichází dost nových lidí, takže se něco opakuje a ta slova už nezní tolik cize. Jen to šišlání ještě není podle vkusu pana profesora. Prý nemám říkat „é“, když je to „é“...časem se to určitě zlepší.
Na večer jsem byla pozvaná od svojí buddy, že jde ven s kamarádkami, a jestli chci s nimi. Chtít bych třeba i chtěla, ale měly sraz v 00:30! Tedy byli jsme varováni, že noční život začíná zhruba půlnocí, takže to takový šok nebyl, ale vzhledem k tomu, že mám další den ráno zase školu, tak nakonec odmítám.
Ve 3 si jedu pro VivaLisboa, už se těším, že nebudu muset řešit útratu za dopravu. Další dobrá zpráva je, že konečně budu mít internet i v bytě. Moje buddy mi přivezla modem a ovladače. Zprovoznění mi sice chvilku zabralo (hlavně kvůli tomu, že jsem musela pořád restartovat počítač), ale zadařilo se a už můžu být on-line i v posteli :-)
Zítra budeme mít „Exchange Dinner“ a snad se s někým domluvím na víkend, třeba na procházku Lisabonem... uvidíme. Tak zatím.