úterý 27. ledna 2009

Seznámení s Lisabonem

V neděli 25. ledna jsem po těžkém loučení a dlouhém čekání nastoupila na zpožděný let z Vídně do Lisabonu. Místo klimbání a poslouchání hudby si ke mně na prázdné sedadlo přisedl Rakušák Felix s tvrzením, že jeho soused je nudný a že si chce povídat. Tak jsem téměř celé 3 hodiny nakonec udržovala konverzaci převážně o našich cestách (on jel do Brazílie za kamarádem a v Lisabonu čekal na další let 14 hodin).

Přistávání bylo nádherné. Město, které jsem předtím znala jen z "googlemaps" najednou svítilo v povědomých obrysech pode mnou. Po vyzvednutí zavazadel jsem trochu znejistěla v poloprázdné hale - jestli tu není moje buddy, tak teda nevím, co budu dělat. Nakonec jsem jí našla - jen jsme se hned nepoznaly.

Do prázdného bytu mě vzala autem. O MHD moc nevěděla, o sportu taky ne a anglicky že prý umí jen málo. Dům byl zvláštně cítit, po chvíli jsem to indentifikovala jako kostelní zatuchlinu. Oni totiž opravdu nemají žádné topení a v zimě (která je deštivá s teplotami kolem 10 stupňů) jednoduše netopí. Byly asi 3 ráno místního času (čili 4 našeho) a já si řekla, že si aspoň před spaním dám teplou sprchu, ať se rozhřeju. Tak to jsem se spletla. Tekla jen ledová a ledová. Ráno mi buddy řekla, že už tu karmu zapla. No co se dalo dělat, šla jsem se zavrtat do peřin. Jenže ne a ne usnout a nebylo to jen nervozitou a stresem. Byla tam prostě kosa. Tak jsem někdy ve 4 znovu vylezla a vybalila svůj teplý spacák od Peti - díky moc za něj. Přes spacák jsem hodila i tu peřinu a stáhla šňůrky co to dalo. Trochu horko mi začalo být až před probuzením kolem 8 ráno.

Posnídala jsem zabalená do deky a trochu jsem se podivila, když kolem deváté přišla moje buddy (den předtím tvrdila, že musí ráno brzo do školy). Vylezlo z ní, že teprve pojede. Tak jsem šla rovnou s ní. Sešla se s kamarádkama a dělaly statistiku, já zatím surfovala na jejich eduroamu, na který se mi daří přihlásit na můj účet z VŠE - jak jsem mohla na ten eduroam nadávat :-)

Oběd vařila buddy s kamarádkou. Tak jsem si aspoň trochu vybalila. Ony že musí studovat a tak jsem se vydala na nákupy sama. Trošku jsem to přehnala časově i objemově, takže když jsem se vrátila, měla jsem ruce jak orangutan a buddy už odjela domů. Chvíli jsem myslela, že nezvládnu odemknout vchodové dveře, naštěstí opět zvítězil rozum nad hmotou, a tak jsem se do zimy domova úspěšně vrátila - bylo 19:30.

Zbývaly mi síly právě tak na to, abych povečeřela a podívala se k tomu na film. Poučená ze včerejška jsem se už nepokoušela spolehnout pouze na peřiny, takže mi tentokrát nebyla taková zima. Ale doopravdy jsem se zahřála teprve když jsem si spacák přehodila i přes hlavu. To se mi také stalo osudným a s myšlenkou, že počítač vypnu za chvilku jsem spokojeně usnula.

Ráno jsem se probrala zase kolem 9. Dneska jsem měla odpoledne info schůzku ve škole, dopoledne jsem si chtěla dovybalit a zvelebit pokojík. V obojím jsem byla celkem úspěšná, výlet do školy už tak úspešný nebyl. Z metra jsem vyrazila celkem sebevědomě a zaradovala jsem se, když jsem kolem sebe uviděla spoustu budov škol. No jo, jenže ta moje jaksi nikde. Párkrát jsem se zeptala na fakultu managementu a ekonomie, ale nic. Až posléze jsem zjistila, že se musím ptát na Católiku jako takovou, protože ty ostatní fakulty náležely k Lisabonské univerzitě.

Naštěstí moje čtvrthodinové zpoždění ničemu nevadilo, vyfasovala jsem přivítací balíček a info a dala se do hledání posezení u zásuvky. Posezení by bylo, ale zásuvky skoro nikde a když už byly, tak tam někdo seděl a z těch "někdo" skoro nikdo ty zásuvky nepoužíval. To mě trochu dožralo. Nakonec jsem se s omezeným časem na internetu smířila, ale vypadá to, že stihnu všechno, co jsem chtěla :-)

Zítra od 9 ráno mi začíná kurz portugalštiny, tak jsem zvědavá. Večer bude uvítací večeře, přišla mě na 10 eur, tak doufám, že bude stát za to. Tádydádydadádá.... a to je vše přátelé, až si vzpomenu, tak zase něco přidám :-) Možná sem půjsou dát i fotky, kdyby ne, tak určitě budou na magica.rajce.net - ale zatim tam nic neni.  A jestli chcete poznat, co je zima, jeďte do jižních zemí v zimě.

4 komentáře:

  1. To jsem ti to ale lásko rád, že se ti tam líbí. Neboj, až budeme spolu, nebudeš vědět, co je to zima. Teď se ale snaž, aby jsi nedopadla jak ti lidi v "Den poté" (kniha, kterou Terezka četla ještě 5 hodin před odletem, kde hlavní myšlenkou je, že všichni zmrznou ze dne na den. - pozn.autora :-) ) A zkus nafotit jak vypada i ten ještě nezabydlený byt, ať víme, kde spíš, když nemůžeme spát s tebou. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Terezko, už jem zase tady. Nam mně metodicky řídí, abych věděla jak si s Tebou zase popovídat. Ještě chvíli a už to budu umět- on mně to ale zmechanizoval, víš. A pro mně je to moc fajn. Měj se. Babička

    OdpovědětVymazat
  3. Terezo, taday sněží. Pa. Babi

    OdpovědětVymazat